>

Z Čech na ME: Evropský slowpitch pohledem rozhodčího

Pavel Podhájecký, 30.07. 2019 Aktuality

 

 

Pohled za oponu rozhodcovské komunity na Evropské slowpitchové scéně, očima Pavla Podhájeckého (Místopředseda klubu), který 16. - 20. července reprezentoval, společně s Jaroslavem Kosnarem, český „modrý tým“ na Mistrovství Evropy ve smíšeném slowpitchi, jenž proběhlo v Maďarsku.

 O mé cestě stát se ESF rozhodčím

Od roku 2011, kdy jsem absolvoval kliniku rozhodčích, jsem postupně procházel různými úrovněmi soutěží ve fastpitch softballu v ČR, a to až do Extraligy žen či Poháru mužů. Postupně jsem však ztrácel motivaci pro to stát se evropským rozhodčím. Tento cíl jsem si totiž dal již na začátku mé kariéry, při klinice rozhodčích v Lednici, a to jsem měl za sebou pouze několik utkání jihomoravské ligy žen. Někomu může přijít tento úkol jako až příliš ambiciózní, avšak tím, že je konkurence daleko nižší než v jiných sportech (fotbal, lední hokej ad.), tak rozhodně ne nedosažitelný.

Zlom nastal v roce 2016, kdy jsem měl možnost se zúčastnit Euro-africké kvalifikace LITTLE LEAGUE v kategorii JUNIOR, která proběhla v Praze. Přestože nás na turnaji nebylo mnoho a de facto jsem byl na hřišti každé utkání, tak toho rozhodně nelituji, jelikož mě to připravilo na systém evropských turnajů.

Následující rok jsem byl poprvé nominován na Mistrovství ČR ve smíšeném slowpitchi a tehdy jsem se rozhodl, že mé další kroky v kariéře rozhodčího povedou právě do této verze softballu. PROČ? Důvod je prostý. Počet kvalifikovaných rozhodčích, specializujících se na slowpitch je v ČR tak nízký, že téměř ani nestačí pro potřeby MČR, natož pro evropské turnaje. Druhým důvodem je slowpitchová, velmi přátelská, komunita napříč Evropou, jež mě mile překvapila.

Až rok 2018 byl tím opravdu přelomovým

Po dalším MČR ve slowpitchi, kde jsem byl nominován na finále, jsem od vedení ČSA obdržel nominaci na ESF Slowpitch Umpire Camp. Klinika navíc byla propojena s evropským slowpitchovým Super Cupem, což mi tzv. hrálo do karet. V italském Riccione jsem natolik přesvědčil instruktory, že již ve středu jsem byl potvrzen jako nový ESF rozhodčí, a to ještě zbývalo odehrát přes 40 utkání. Během 6 dní jsem celkem rozhodoval v 15 utkáních, což s vysokými teplotami, které panovali v Itálii, udělalo z tohoto turnaje nejobtížnější akci v mé rozhodcovské kariéře. Nicméně díky přítomnosti velezkušených slowpitchových rozhodčích a hlavně Jasona Clarka z Kanady, byl turnaj opravdovou ŠKOLOU.

Účast na ME 2019

Již na začátku roku se nám (společně s Jardou Kosnarem) podařilo uspořádat historicky první kliniku rozhodčích pro slowpitch v ČR. I přes nižší účast, klinika splnila svůj účel. Hned po ní jsem si totiž řekl, že můj další cíl je Mistrovství Evropy. Různé indicie ukazovaly, že bych měl být na ME nominován, tudíž jsem věděl, že musím začít pracovat na zlepšení. Posledních několik let totiž slowpitch nabírá na obrátkách, resp. úroveň a zejména rychlost hry se zvyšuje až exponencionálně. I proto jsem využil kontaktů v ČR i napříč Evropou, díky čemuž jsem v dubnu absolvoval turnaj SLÁVA HOSANA, jež je nejkvalitněji obsazeným turnajem v ČR. Ještě významnější akcí však byl turnaj SLOWPITCH WINDMILL CLASSIC v Holandském Almere, který patří k největším slowpitchovým turnajům v Evropě. Možnost rozhodovat utkání týmů s hráči z USA, Portorika, Venezuely aj., byl opravdu zážitek a doufám, že se na tento turnaj v dalších letech opět vrátím.

Letošní Mistrovství Evropy bylo v několika ohledech přelomové. Pro mě se jednalo o první šampionát, tudíž jsem měl o motivaci postaráno, navíc poprvé byl turnaj přidělen Maďarsku, a to na něj byl přihlášen rekordní počet národních týmů (11). Nutno podotknout, že se organizátoři s pořádajícího klubu ÓBUDAI BASEBALL & SOFTBALL BUDAPEST , turnajem „poprali“ úspěšně. Určitě by se v mnoha ohledech dalo udělat více nebo i efektivněji, ale z pozice rozhodčího turnaj hodnotím velmi dobře. Velmi přátelské prostředí a velice pěkný areál, kterému chybí snad jen řádný clubhouse s šatnami, mě nadchl.

Opět můžu říci, že jsem měl štěstí na pohodovou partu rozhodčích, mezi kterými bych rád vyzdvihl Lance Davidsona z Kanady. Znovu jsem si potvrdil, že slowpitch v Kanadě je na vysoké úrovni a učit se od rozhodčího, který má více jak 23leté zkušenosti je opravdu skvělý zážitek a rád bych tímto poděkoval ESF, jež stojí za spoluprácí se SOFTBALL CANADA, díky níž do Evropy jezdí rozhodčích z Kanady a naopak. Turnaj se mi nakonec vydařil a po 12 zápasech v 5 dnech můžu otevřeně říci, že jdu správným směrem. Velmi dobré hodnocení, které jsem obdržel od komisařů turnaje, mě překvapilo, na druhou stranu odkrylo slabá místa, na nichž musím do dalších let zapracovat.

Někdo může namítnout, že jsem nebyl nominován do finálových utkání, tudíž jsem nepatřil mezi nejlepší rozhodčích na turnaji...ALE! Jednalo se o mé první ME a druhý evropský turnaj vůbec, navíc je v našich „končinách“ těžší se připravit na takto důležité zápasy, navíc v 3-rozhodcovském systému, a dle mého názoru je každý zápas svým způsobem důležitý, a to pro týmy, které v daném utkání soupeří. Navíc je to Mistrovství Evropy a ledajaký turnaj. Do dalších let mám tak o motivaci postaráno. Vím, že abych mohl být nominován na FINÁLE, musím ještě zvládnout mnoho zápasů na vysoké úrovni, stejně jako je to v případě hráčů.

Závěrem bych rád poděkoval České softballové asociaci za důvěru, když mě nominovali na kliniku ESF a dále, že nejen mě, ale i všechny ostatních kolegy s evropskou licencí, podporují v činnosti na evropské scéně. Je to pro mě opravdu PRIVILEGIUM být zástupcem ČR na takto významných turnajích a nadále se budu snažit předvést maximum pro dobrou reprezentaci ČESKÉHO SOFTBALLU, nejen v Evropě, ale třeba i ve světě.

 

fotoarchiv: Pavel Podhájecký & Ralf-Jurgen Rex

 

 

Starší články